Máš rád extrém? Chceš si ho v pohodlí užít z domu? Stačí jen zvednout sluchátko a zavolat na mé číslo. Čeká tě ten nejperverznější sex, o kterém se ti ještě nikdy nesnilo.

Nahota ve filmu? Začalo se v 19. stoletízpět

Psal se rok 1890, kdy T. A. Edison natočil krátký film nazvaný The Kiss (Polibek). Herci se tehdy líbali na bradu, aby se nemuseli dotknout rtů. Dnes už si lze něco podobného jen těžko představit, zvláště když víme, jak odhalené scény v dnešních filmech vídáme.

Záběry na polonahé ženské tělo přinesl jako převratnou novinku v roce 1916 slavný historický film D. W. Griffitha Intolerance. »Otec filmové režie« měl tedy zásluhu nejen na prosazení dramatizujícího a psychologizujícího detailu, zaktivování úlohy kamery či práci s paralelní a křížovou montáží, nýbrž i na tom, že se i před kamerou začíná objevovat pravé »lidství«.

Nahé ženské tělo jako takové se poprvé objevilo na filmovém plátně v roce 1919. Nebývale odvážně se v historické scéně představila Annette Kellermanová a snímek se jmenoval Dcera bohů. Následoval film Benjamina Christensena Čarodějky (1922), který je dokumentární rekonstrukcí mapující dějiny čarodějnictví. Dánsko-švédská rarita mezi němými filmy, která u nás vyšla jako Čarodějnictví v průběhu věků, obsahovala hned několik scén s nahými ženami, ovšem průlom zaznamenaly až četné výpravné historické italské filmy, v nichž se nahá těla mužů a žen míhala ve scénách orgií.

Další tabu rozbořil rok 1925, kdy byl natočen první snímek o prostituci. Režisér George Pabst ve snímku Die Frendlose Gasse (Ulička, kde není radost) má tento primát ve světě němého filmu, zato první zvukový film o tomto tématu spatřil světlo světa o čtyři roky později. Natočil ho režisér Joseph von Sternberg v hlavní roli s Marlene Dietrichovou a jednalo se o adaptaci románu Heinricha Manna Profesor Neřád. První český film o prostituci se datuje do roku 1930 a rovněž i ten našel předlohu v knižním světě. Povídku Egona Ervína Kische Tonka šibenice přivedl na plátna režisér Karel Anton.

Psal se rok 1934, kdy byly ve Spojených státech vyhlášeny tzv. »Filmové zásady« (Motion picture code), jejichž cílem bylo potlačit erotiku ve filmu. Film, který získal »pečeť«, se zkrátka a dobře na plátna biografů nedostal. Jak to tak již chodívá, našla cenzurovaná díla svá místa v neveřejných kinech a klubech.

Cenzura postupně mizí po druhé světové válce a filmová nahota přestává být tabu. Na počátku padesátých let zatím jen velmi nesměle – například díky slavné koupací se dvojici ve švédském romantickém dramatu Tančila jedno léto (1951) – ale záhy jsme již svědky nebývalé záplavy filmů, tzv. nudies, v nichž se objevují nahá těla. Evropa našla svůj sexuální idol v Brigitte Bardotové a Amerika v Marilyn Monroeové.

Nový přístup k sexu ve filmu začala v šedesátých letech prosazovat skupina Nový americký film, do níž spadali bratři Mekasové, Jack Smith (film Planoucí bytosti), Andy Warhol (dívky z Hotelu Chelsea), Woody Allen (Všechno, co jste chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat) a řada jiných. Mezníky na cestě k překonávání posledních tabu přinesly filmy Felliniho Sladký život, Bergmanovo Mlčení, Viscontiho Soumrak bohů, Pascoliniho Salo aneb 120 dní Sodomy nebo slavné Bertolucciho Poslední tango v Paříži.

ID / Jméno:

Heslo: