Vyvarujte se problémů ve vztahu!
19.07. 2013 16:31
Jste na počátku citového vztahu? Plujete na lodi vášně, touhy i romantiky? Říkáte si, že takhle budete plout po moři věčně a z vašeho vyšňořeného parníku se nikdy nestane děravá kocábka, natož aby šel ke dnu jako legendární Titanic? Pozor! Je třeba mít na paměti, že vztah je jako květina, kterou je pořád třeba zalévat, a nečekat jen na to, že všechno půjde jako na počátku a kropit ji bude automaticky svatý Petr. Vyvarujte se sedmera osudových chyb, které by výhledově mohly zničit váš vztah.
1. Stereotyp
I když nakrásně milujete guláš, pokud ho budete jíst každý den, přestane vám po čase chutnat. Tak je to i ve vztahu. Je pořád třeba vymýšlet něco nového, abyste se ani jeden nenudili. I když máte oblíbenou vinárnu, nechoďte do ní každý den. Po čase se to stane stejným stereotypem jako pro legendárního filmového Kristiána domino. Měňte nejen podniky, kam budete chodit, ale i náplň večerů (dennodenní sezení před televizí, to je největší zabiják vášně!). Zkoušejte partnera nebo partnerku neustále překvapovat, nechoďte pořád ve stejném oblečení a čas od času drobně změňte i třeba účes, voňavku nebo vodu po holení.
2. Sobectví při sexu
Totéž, co bylo popsáno v bodu 1, se týká i sexu. Buďte kreativní, měňte polohy, místa i praktiky. Neváhejte si zahrát určité role, střídejte romantické milování s drsnějším, dlouhé s rychlovkou, a především vnímejte pocity vašeho partnera či partnerky. Sobecké jednání při sexu vede k tomu, že protějšek přestane mít po čase chuť, začne se vymlouvat a v tom případě je celý pár blízko velkým problémům - totiž že po čase jeden nebo druhý z partnerů najde někoho, kdo bude více vyhovovat jeho tělesným potřebám. A spadne to všeho přímo po hlavě…
3. Pracovní stres
Dříve nebo později se téměř každý pár dostane do situace, kdy řeší pracovní či existenční problém jednoho z partnerů, či dokonce obou. Práce v zaměstnání či při podnikání natolik zatěžuje jeho mysl, že z ní vytěsní všechno ostatní. Nic najednou pod tíhou pracovního stresu není tak důležité, takže všechno ostatní automaticky jde na druhou kolej. A to je chyba. V ten moment přestanete chtít zalévat onu citovou zahradu, kterou jste si tak krášlili a pěstovali, a vrátí se vám to jako bumerang. Zkuste si nenosit práci domů, myslet na to, že jakmile zamknete kancelář, máte volno - a to slouží právě k relaxaci. Pokud se náš mozek nezbaví myšlenek na práci, v níž ostatně trávíme většinu dne, nemůže si odpočinout a stres bude dále narůstat. Kdo to odnese? No hlavně rodina. A nic by pro nás nemělo znamenat více než právě naši blízcí. Šéf nás může kdykoli vyhodit, ale to nejdůležitější máme mít v ten moment doma - jistotu rodinného krbu. Když ji ponížíme až na druhé místo v hodnotách, přestane pro nás plnit tu úlohu, jakou by měla, a rázem hrozí zmar. A když si časem uvědomíme, jakou jsme udělali chybu a co je pro nás tou skutečnou životní prioritou, může být již pozdě.
4. Široká rodina
Nejhorší je, když do vztahu necháte promlouvat celé okolí. Je to vaše soukromé »děťátko«, o které musíte pečovat, a rozhodně vám do toho nesmí mluvit vaši rodiče, tchán s tchyní či celá širší rodina. Pokud dopustíte, že u vás doma bude dnes a denně nastěhována spousta příbuzných a rezignujete takto na soukromí, dopouštíte se minely velké jako fotbalový brankář, kterému proklouzne pod rukavicemi střela z poloviny hřiště. I v případě, že máte nakrásně nějaké partnerské problémy (a dříve nebo později se nevyhnou žádnému páru), řešte je s chladnou hlavou tzv. v kabině (jak rádi říkají fotbalisté nebo hokejisté). Nevynášejte komplikace ven a už vůbec se neřiďte tím, co říká maminka nebo tatínek. Nikdo se nemůže vžít do vaší kůže, nehledě na to, že rodiče ani prarodiče se, možná logicky, neumějí podívat na vztah optikou obou z páru, v širších souvislostech, a vždy zůstávají na straně toho svého »milánka«.
5. Hollywoodský syndrom
Už jsme to tak trochu nakousli v bodu 4. Zeptejte se manželů, kteří spolu slaví zlatou svatbu. I oni vám potvrdí, že zažívali šťastná i méně šťastná období. I dílčí či větší krize ke vztahu dvou lidí patří. I ti nejúžasnější partneři se čas od času pohádají. Budiž. Konflikty předurčuje už jen to, že každý člověk je jedinečnou osobností, a nikoli cvičeným pejskem. Ale nesmíme zapomenout na to, že po každém sporu je třeba myslet na usmíření.
Nejhorší v tomhle směru je, když si jeden z partnerů, a nejčastěji to bývají ženy, myslí, že jejich láska bude celou dobu žhavá jako na počátku a že nebe bude neustále bez mráčku. Zkrátka to bude takové jako v pohádkách. »Žili spokojeně až navěky.«
Pokud se necháme ovlivnit plytkými hollywoodskými idylkami o přešťastném partnerství až za hrob, kdy romantika vítězí nad vším okolo den co den, pak jsme na nejlepší cestě ke konci. Při prvním nedorozumění dojdeme ke kritickým závěrům. Místo toho, abychom se snažili vzniklou situaci řešit, dojdeme k radikálnímu stanovisku. Místo sanitky voláme hned pohřební vůz. A to je špatně! Jen ten, kdo je připravený proplouvat životem ve dvou »v dobrém i zlém«, je svým způsobem dospělou osobností.
6. Děti nade vše
Dvě odlišné osobnosti se spojují v jednu i proto, že spolu po čase chtějí počít děti. Pozor, nikoli svatba resp. manželství, ale právě příchod potomků na svět je velkou zkouškou pro každý vztah. Od té doby už nic nebude jako dříve. Muž, ale především žena, se musí vzdát určitého komfortu. Děcko častokrát obrátí život partnerů vzhůru nohama. Vše se začne točit kolem něj a při starosti o toho malého drobečka kolikrát zapomínáme na zalévání oné květiny, která nese jméno partnerství.
Ano, je jasné, že děťátko je prioritou. Ale čas od času musíte i péči o něj omezit a najít si chvilku (a ne jen jednu) pro sebe s partnerem či partnerkou. Popovídat si, svěřit se, udělat si radost krásným milováním, jít na večeři či do kina. Jinak se odcizíte, a zpětně se to odrazí v rodinném klimatu. A problémy odnese právě ten, kdo za ně vlastně nemůže - synáček nebo dceruška. Divili byste se, jak se na dětské povaze odráží to, jestli u tatínka a maminky vše klape, nebo zda se naopak hádají či jen vládne v domácnosti napětí, které by se dalo krájet. To, že občas dáte děcko na hlídání prarodičům, není sobectví, ale prostředek k tomu, abyste dobili baterky a zpětně mohli dopřát prckovi tu nejlepší péči s maximální (a hlavně pozitivní!) energií. Občasným »odsunem na druhou kolej« (navzdory jeho větší či menší míře nevole z jeho strany) mu naopak dopřáváte to nejlepší, co se zhodnotí v běhu času, a co on na vlastní kůži pocítí jako idylickou rodinu.
7. Nesoukromí
Dobít baterky nicméně musíte čas od času nejen ve dvou, ale i v jednom. Co tím chceme říci? Že každý občas potřebuje být sám. Navzdory tomu, že v jeho domově vše klape. Navzdory tomu, že svůj protějšek miluje a že maximum volných chvilek trávit bok po boku. Když nedopřejete partnerovi (resp. partnerce) nebo i sama sobě okamžiky, kdy bude »sólo«, zaděláváte si na pořádný průšvih.
Čas od času ho nechte číst knihu a nenadávejte mu za to, že místo společně tráveného večera chce ve své komůrce číst knihu nebo lepit letadýlka. A už vůbec mu (či jí) nebraňte, aby si vyšel ven s partou přátel. Vždyť i pro váš vztah bude skvělé, když si pak budeme moci popovídat o tom, co bylo nového u Franty, Honzy či Kristýny. Nové téma hovoru předpokládá i nový impulz do vztahu. A o to přece jde, ne…?
František Houska
(autor je psycholog a pedagog)