10.02. 2010 15:10
Fetišismus je dle Wikipedie erotické zaměření na určité druhy předmětů (např. spodní prádlo, boty, doplňky atp.) či na jisté části těla (např. nohy, prsa, ruce, atp.). Zdravotnické statistické a diagnostické manuály uvádějí fetišismus jako parafilii.
Původ slova fetiš pochází z portugalského výrazu fetico, který označuje umělecký artefakt se symbolickým erotickým významem. Tento artefakt byl jakýsi kultovní objekt, který byl zbožňován a uctíván a leckdy mu byly připisovány nadpřirozené schopnosti. V mnoha primitivních náboženstvích byl uctíván jako modla. Poprvé použili nezávisle na sobě slovo fetiš Richard von Krafft-Ebing (1886) a Alfréd Binet (1887).
Je tedy fetišismus deviace? Určité uctívání jevů, tělesných částí nebo předmětů je běžný jev. Například sex s partnerkou v sexy prádle, latexu či botách na vysokém podpatku se bere jako normální exotičtější forma sexuálního styku. Obdobně tomu je se zvýhodňováním při výběru partnerů, kteří se nám více líbí (blondýny, svalovci, hubené dívky, černoši atp.). Fetišismem se tato preferace však stává ve chvíli, kdy jsou dané stimuly zásadní podmínkou vzrušení a uspokojení. Daný jedinec tak výrazně upřednostňuje partnera, který bude oblečen do jistých kostýmků z daných materiálů, bude mít požadované doplňky či chtěné tělesné prvky. Tyto atributy pak následný sex mnohem více naplňují.
Výrazná preference nějakého ze zmíněných prvků bývá klinicky diagnostikována jako fetišistická deviace jen tehdy, kdy je daný fetiš nevyhnutelnou podmínkou pro vzrušením a může se stát i substitutem partnera. Tato deviace však není nebezpečná, pokud dokáže parafilik zvládat své pohnutky a není nebezpečný sobě, či okolí. Za závažnější delikty bývají fetišisté stíháni málokdy. Trestného činu se dopouštějí při získávání požadovaných kusů prádla například z prádelních šňůr. Společenská nebezpečnost v převážné většině případů není. Pokud se u závažnějšího trestného činu nalezne jednání fetišistické povahy, tak tato není prvotně podmíněna touto deviací, ale jedná se spíše o doplnění činu delikventa trpící závažnější deviací nebo jinou osobní poruchou.
Většina odborníků se shoduje na tom, že je parafílie člověku vrozená a že záleží především na něm a na výchově, jak se projeví a jak je bude uspokojovat. Jelikož je fetišismus společensky nulově nebezpečný, není důvod z něj dělat odstrašující příklad. Např. přední český sexuolog Petr Weiss navrhuje fetišismus vyřadit z deviací a ukazuje na společenskou toleranci
